Vařila myšička kašičku

11. září 2016 v 15:30 | Stitch |  Z minulosti
Poslední den mého a mamčiného pobytu v chorvatském Drveniku jsme šli na pláž. Nějakou dobu jsem házela žabky. Jak pravou tak levou rukou. Njvíce jsem hodila osm, což je oproto světovému rekordu (51) dost málo, ale mě to baví. O to tu ale nejde.
Přišla nějaká rodinka. Velice "netypicky" česká. A holčička - jak jsem zjistila Viktorka - chtěla jít do vody.Chvíli v ní byla, namočila si legínky a šl za maminkou aby jí je sundala. Vrátila se a s ní přišel i její bráška. Možná dvojče, možná o rok starší bráška. Oťukávali si vodu, chlapeček si stěžoval na studenou vodu. Pak si začali hrát.
Vzali malinké kamínky, co byli na břehu a v moři je začali "vařit". Kamínky představovali rýži. Pak odběhli kus dál a začali tam taky cosi kuchtit. Nevím co.
Chlapeček odešel nahoruza rodiči, ale Viktorka zůstala. Dala svoje prstíky do vody, apak si olízla ukazováček aby ochutnala vodu. Možná zkoušela jestli je voda dost slaná na rýži, a nebo ji prostě chtěla ochutnat. Celou dobu všchno komentovala. Teď dám do vody botičky. A teď ručky...
Přitom jak vařila rýži jsem si vzpomněla, jak jsem jako mladší "vařila" s mojí (teď už spíš bývalou) kamarádkou Mady. Vždycky, když jsme jeli se školou na nějaký výlet - nejčastěji do Brna - jsme v autobuse jeli společně. Nebo minimálně často. Vždycky na cestě tam i zpátky seděla u okna, protože ji v uličce bylo špatně (později mě napadlo, že si to vymýšlí, ale v té době to už bylo jedno. Za a) jsme se už až tak nebavili a za b) jsme přešli na gympl, kde moc na výlety nejezdíme). Tak jsme si v tom autobuse hráli, že jsme kuchařky a na takové té poličce, co bývá na sedadle v dálkovém autobuse, jsme vařili. V mých vzpomínkách jsme vždy vařili tvarohového míšum ale asi jsme kuchtili i jiné dobroty. Nakonec samozřejmě přišla ochutnávka našich neviditelných pokrmů.
Už dřív jsem ale takto vařila. S kamarádkami, co jsem si hrála ve školce na WITCHky. Jmenovali se Katka M. (to není ta ze článku Spolužačka), Verča, Barča a ta poslední myslím že Terka. Tím si nejsem jistá, protože po školce jsem se s ni už nikdy neviděla. Mám pocit, že se odstěhovali do Hodonína. Ale jméno Terka se mi k ní vždycky hodilo.
Na zahradě kolem budovy školky (nevím jak jinak to nazvat) jsme měli pařez. Nebo spíš pařízek a ten byl dutý. Takže jsme trhali trávu, kytičky, různé lístky (možná i vodu z nádoby?) a klacíky jsme to hnětli. Pak z toho vznikali různé potravy. Ani nevím jestli to nějak souviselo s WITCH. Prostě jsme si v pařízku vařili :-)

A co vy, taky jste jako mladší kuchtili takovéto nejedlé potravy? Můžete mi to napsat do komentářů.

Stitch
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Xuxumber Xuxumber | Web | 20. září 2016 v 21:22 | Reagovat

Vzpomínám si, jak jsem jako malá "vařila" s kamarádkou a její mladší bráška smíchal švestky, led, mléko a mýdlo :D Vtipné bylo to, že jejich táta před naším tvořením prohlásil, že to co si uvaříme musíme sníst :DD No, legrace to byla.

2 Stitch Stitch | E-mail | Web | 22. září 2016 v 16:10 | Reagovat

Ach to dětstké "vaření" :-D Doufám, že jste to nakonec sněst nemuseli :-O!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama