Kyž vám někdo umře...

27. října 2016 v 10:39 | Stitch |  Z mého života a mé hlavy
Ráda bych vám řekla něco, co se týká nás všech (ano, opravdu všech), ale nejdřív vám musím uvést do děje. Tři, dva, jedna… START.
Moje máma má 47 let a měla bratra, který byl o dva roky starší než ona. Pochází z Polska, takže s mojí polskou rodinou jsem se moc nevýdala.
Můj táta má 57 let a má sestru, která je (taky) o dva roky starší než on. Ten pochází z vesnice, která je zhruba deset kilometrů od mého nynějšího bydliště, Břeclavi. S jeho rodinou bych kontakt mít mohla, ale…
ALE je o deset let starší než moje máma. Měl děti o zhruba patnáct let později než jeho stejně staří známí. Takže když se mu narodil syn a poté i dcera, tak děti jeho známých nastupovali už na střední školu ne-li snad i na vysokou! ¨
Takže ani s touto částí rodiny jsem se moc nestýskali. Babička měla už odbabičkováno s mojí sestřenicí a bratrancem. Taťka neměl nejrůžovější vztah ani s jeho sestrou ani s jejim manželem. Takže by se dalo říct, že jsme měli bližší kontakty s polskou částí naší rodiny ( i když tam taky prarodiče neměli rádi mého tátu).
Aktuálně to trochu vypadá, že jsem naprosto vybočila z tématu. Ale já si myslím, že pokud článek dočtete a pak se vrátíte na začátek, tak vše pochopíte ;-)
 

KNIHY ZA ZÁŘÍ 2016

16. října 2016 v 12:41 | Stitch

PS: Stále Tě miluju



Napsala: Jenny Han
Originální název: P. S. I Still Love You
Přeložila: Romana Bičíková
Nakladatelství: CooBoo
Počet stran: 297
Rok vydání: 2015
Anotace: Lara Jean nečekala, že se doopravdy zamiluje do Petera. Vždyť jen předstírali, že spolu chodí. Ale v jednu chvíli oba předstírat přestali a najednou je Lara Jean zmatenější než kdy dřív a neví co dělat. A pak se do jejího života vrátí kluk, co se jí dříve líbil, a spolu s ním i to, co k ěmu cítila. Je možné, aby byla holka zamilovaná dp dvou kluků najednou?

Dojmy: P.S. Stále Tě miluju je pokračování knížky Všem klukům, které jsem milovala, která se mi moc líbila, i když se mi do ní moc nechtělo.
Na začátku knížky se Lara Jean chce omluvit Peterovi za to, jak ho vyhodila o Vánocích z domu (to si bohužel nepamatuju. Že bych si první díl přečetla znovu?). Takže mu, nečekaně, napíše dopis, který mu chce osobně doručit. Je u toho menší zádrhel, ale nakonec se usmíří. A jsou spolu.
No, a tak to je. Je to tak sladce roztomilý, milý a romantický příběh, že se musíte často uculovat. Občas ale žárlí Lara, občas Peter a občas Genevieve. Aby to nebylo jen o cukrování. A velice "nečekaný" sladký konec - ne že by mi vadil.
Pokud bych ale mohla něco z těch postav říct, tak bych sdělila LJ toto: Laro, nemůžeš žárlit na Petera, že je dobrý kamarád s Gen, a že ji při utěšování objal, když ty sama se tahá s Johnym! To nejde!
Achjo, další situace kdy je kluk v nevýhodě.
Co se týče obálky tak je pěkná, ale slečna na mě působí trochu zmalovaně. Trošičku.

KNIHY ZA SRPEN 2016

17. září 2016 v 13:11 | Stitch |  knihy a já
Takže po měsíci jsem tu opět s knihami, co jsem přečetla. Je jich o něco míň než v červenci (čtyři/pět, uvidíme jak to stihnu), ale to nevadí.
_______________________________________________________________________________________________________________
 


Vařila myšička kašičku

11. září 2016 v 15:30 | Stitch |  Z minulosti
Poslední den mého a mamčiného pobytu v chorvatském Drveniku jsme šli na pláž. Nějakou dobu jsem házela žabky. Jak pravou tak levou rukou. Njvíce jsem hodila osm, což je oproto světovému rekordu (51) dost málo, ale mě to baví. O to tu ale nejde.
Přišla nějaká rodinka. Velice "netypicky" česká. A holčička - jak jsem zjistila Viktorka - chtěla jít do vody.Chvíli v ní byla, namočila si legínky a šl za maminkou aby jí je sundala. Vrátila se a s ní přišel i její bráška. Možná dvojče, možná o rok starší bráška. Oťukávali si vodu, chlapeček si stěžoval na studenou vodu. Pak si začali hrát.
Vzali malinké kamínky, co byli na břehu a v moři je začali "vařit". Kamínky představovali rýži. Pak odběhli kus dál a začali tam taky cosi kuchtit. Nevím co.
Chlapeček odešel nahoruza rodiči, ale Viktorka zůstala. Dala svoje prstíky do vody, apak si olízla ukazováček aby ochutnala vodu. Možná zkoušela jestli je voda dost slaná na rýži, a nebo ji prostě chtěla ochutnat. Celou dobu všchno komentovala. Teď dám do vody botičky. A teď ručky...
Přitom jak vařila rýži jsem si vzpomněla, jak jsem jako mladší "vařila" s mojí (teď už spíš bývalou) kamarádkou Mady. Vždycky, když jsme jeli se školou na nějaký výlet - nejčastěji do Brna - jsme v autobuse jeli společně. Nebo minimálně často. Vždycky na cestě tam i zpátky seděla u okna, protože ji v uličce bylo špatně (později mě napadlo, že si to vymýšlí, ale v té době to už bylo jedno. Za a) jsme se už až tak nebavili a za b) jsme přešli na gympl, kde moc na výlety nejezdíme). Tak jsme si v tom autobuse hráli, že jsme kuchařky a na takové té poličce, co bývá na sedadle v dálkovém autobuse, jsme vařili. V mých vzpomínkách jsme vždy vařili tvarohového míšum ale asi jsme kuchtili i jiné dobroty. Nakonec samozřejmě přišla ochutnávka našich neviditelných pokrmů.
Už dřív jsem ale takto vařila. S kamarádkami, co jsem si hrála ve školce na WITCHky. Jmenovali se Katka M. (to není ta ze článku Spolužačka), Verča, Barča a ta poslední myslím že Terka. Tím si nejsem jistá, protože po školce jsem se s ni už nikdy neviděla. Mám pocit, že se odstěhovali do Hodonína. Ale jméno Terka se mi k ní vždycky hodilo.
Na zahradě kolem budovy školky (nevím jak jinak to nazvat) jsme měli pařez. Nebo spíš pařízek a ten byl dutý. Takže jsme trhali trávu, kytičky, různé lístky (možná i vodu z nádoby?) a klacíky jsme to hnětli. Pak z toho vznikali různé potravy. Ani nevím jestli to nějak souviselo s WITCH. Prostě jsme si v pařízku vařili :-)

A co vy, taky jste jako mladší kuchtili takovéto nejedlé potravy? Můžete mi to napsat do komentářů.

Stitch

Já básniřka

31. srpna 2016 v 11:19 | Stitch |  Z minulosti
Na začátek vám řeknu jak to vlastně teď mám s poezií. V lásce ji moc nemám. Vždycky když máme v češtině poezii tak trpím. Učitelka se nás totiž mimojiné ptá o čem ta báseň byla. A já nikdy nevím. Je to tak z části i protože já si přečtu řádek a už ho nevím. Takže tak jsem na tom se čtením a porozumněním básní.
Ještě hůř jsem na tom s psaním básní. V sekundě po nás naše učitelka chtěla abychom napsali limerik. Jeden z njehorších úkolů za celý můj život. Naštěstí jsem to nějak zvládla.
S psaním básní jsem na tom hůř z naprosto jednoduchého důvodu. Neumím dělat rýmy. Vážně. Jak to ti básníci dělají, že najdou slovo které by se za rýmovalo a ještě k tomu se hodilo do textu. Nechápu. V tom musí být nějaké čáry.
A konečně se dostáváme k části, kdy vám řeknu, proč tady toto vlastně píšu. Mé z minulosti můj nynější názor zřejmě nezdílelo. Protože tento týden, když jsem se hrabala starými věcmi jsem našla toto:


Ehm, jo. Já psala básně. Nenapsala jsem ta to, kdy jsem to psala, ale podle písma a toho smajlíka to bude ještě za dob, kdy jsem chodila do skautu. První ani druhá třída to nebude, protože to jsem ještě psala takové to počitačové a. Prostě takto: "a". Chápem se doufám. Takže třetí nebo čtvrtá třída. Asi ta třetí (doufám).
No a teď přichází ta část, kdy se budu ztrapňovat. Mimochodem. Budu psát i s těmi chybami. K té první se vám úplně nakonec i vyjádřím, protože k tomu slovu mám malinkou historku.

BÁSEŇ č. 1
Kometa

Kometa
září jak nevěsta
cise svítí jinak,
ale nemají protlak.

Eh... to víte snad ne? Komety nemají protlak. Řeknu vám, moje reakce na všechny tyto "básničky" bylo: WTF?! Co jsem to napsala?!

BÁSEŇ č. 2
Louka

Voňavá louka
voní už z daleka.
Už jenom protože,
kytičky a růže.

Ach jo, kdyby to bylo aspoň Už jenom protože tam JSOU kytičky a růže. Ale né. Já to tam tak surově hodím.
Teď už tu mám třetí "básničku" . Ta je vlastně akorát verš, ale irnorujte to prosím, jó? :-D

BÁSEŇ č. 3

Tučňák

Tučňáček
je jako tuňáček.

No nemám pravdu :´-D ? Já myslím že jo :-D
No, doufám že jste se trochu pobavili nad mým "talentem". Neměla bych pokračovat :-D? Já myslím že i jo :-P

Vlastně jsem vám chtěla říct ještě tu historku! Málem jsem to už zveřejnila.
Takže, jde o slovo sice. V Kometě jsem napsala cise.
Když jsem byla v primě, tak jsme na první pololetí psali pololetní slohovku. Tak si píšu a píšu, a pak se zastavím. Chci napsat slovo sice, ale nevím jstli to je sice nebo cise. Tak jsem nad tím přemýšlela snad pět minut (bez přehánění), a protože jsem na to nepřišla, tak jsem dalších pět (možná i víc) minut přemýšlela jak to slovo nahradit. Už opravdu netuším jaké slovo jsem nakonec napsala, ale bylo to hrozé. Já jsem navíc ten typ člověka, co slohovku píše i o přestávce, a i tak nestíhá.
Tak a to je vše. V komentářích mi můžete dát vědět která básnička se vám líbila nejvíc. Nebo která byla nejvtipněší. Nejtrapnější. Cokoliv. Opravdu se neurazím :-D

Stitch

Další články


Kam dál